Bude válka! Nebo nebude?

V posledních dnech velmi často slýcháme o vyostřených vztazích mezi Ruskem a Ukrajinou. Máme se chystat na válku? Ten, kdo se domníval, že konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem ustal, byl na omylu. To jen sdělovací prostředky se v poslední době věnovaly jiným tématům. Konflikt mezi Ukrajinou a Ruskem tu však stále byl. A je tu i dnes. A zdá se, že bychom mu měli opět začít věnovat svoji pozornost, bohužel.

Pro pochopení celého problému je zcela zásadní si uvědomit, že Rusko se až dosud nesmířilo s dnešním uspořádáním Evropy. Odmítá si připustit skutečnost, že Sovětský svaz dnes již neexistuje a státy bývalého východního bloku již nejsou jeho satelity. Rusko je přesvědčené, že Ukrajina mu historicky patří a nemá právo na vlastní sebeurčení. Anexe Krymu v roce 2014 byla jasným důkazem.

Členské státy EU i NATO anexi odsoudily a uvalily sankce. Snahy o diplomatické řešení sporu selhaly. A my všichni jsme se potichu smířili s tím, že Krym zůstane ruský. A to byla chyba. Vidím zde jistou paralelu s Mnichovskou dohodou. I tehdy si evropští politici mysleli, že zachrání Evropu před válkou. Osudová chyba!  A Evropa se z ní bohužel, zdá se, nepoučila. Krym byl pouze předkrm. A nyní to vypadá, že si ruský medvěd chce pochutnat na celé Ukrajině. Pokud mu nekážeme, kde je jeho brloh, dopadneme zle! Ostatně s ruskou rozpínavostí máme vlastní historickou zkušenost. 

Měli bychom být připraveni přispěchat Ukrajině na pomoc v případě, že bude napadena Ruskem. Ukrajinská armáda není schopna sama dlouhodobě čelit ruské vojenské přesile. Ukrajina má k dispozici přibližně 250 tisíc aktivních vojáků a dalších přibližně 900 tisíc lidí v záloze. Moskva má včetně záloh zhruba tři miliony vojáků. Dále má přes 20 tisíc tanků, 4 tisíce letadel a 50 tisíc obrněných vozidel. Je tedy jasné, že v absolutních číslech nemůže Ukrajina Rusku konkurovat. Tím, že budeme na Ukrajinu dodávat zbraně a vojenský materiál konflikt nevyřešíme. Jen ho prodloužíme. I proto bychom měli být připraveni Ukrajině pomoci. A to i formou naší účasti na vojenské intervenci. Je to náš bývalý soused. Samozřejmě pouze, pokud o to Ukrajina sama požádá. Občané na východě Ukrajiny trpí humanitární krizí. A především oni  si zaslouží vyřešení celého konfliktu. A to i za cenu snížení naší vlastní bezpečnosti.

Ukrajina musí vidět perspektivu svého budoucího členství v NATO i v Evropské Unii, kam svou polohou i kulturou patří. A Rusko musí vidět, že se ho Západ nebojí. Máme se tedy chystat na válku na Ukrajině? S největší pravděpodobností ano. Je Evropa stále ještě bezpečným místem k životu?  Ano, ale musíme počítat s tím, že bude možná o něco méně bezpečnější, než jsme byli zvyklí. A bohužel musíme se připravit na možnost, že i naši vojáci budou umírat blízko našich hranic. Vždyť ještě před 30 lety jme měli s Ukrajinou společnou státní hranci.   

Závěrem se omlouvám všem rusofilům, kterým se můj článek jistě nebude líbit a v diskusi mi to dají určitě najevo. Těším se na Vaše reakce! 

Milan Kic

V Mimoni 23. ledna 2022